Schlosskirche	Schlossk.	Kräutergarten	Stadtkirche

V severovýchodní části Durynska se nachází kraj Saale-Holzland, poznávací značka SHK. Zahrnuje oblast okresu Eisenberg, Jena – venkov a Stadtroda. Jeho markantním dopravním uzlem je Hermsdorfer Kreuz. Jeho geograficky- turistickým znakem je, v lidových písníchčasto opěvované, údolí Saale a na lesy bohatý východně od Saale ležící Holzland. Okresní město Eisenberg je s 12.000 obyvateli zároveň největší město v kraji Saale–Holzland. Eisenberg je dobře dopravně přístupný napojením na spolkovou dálnicí 9 a na spolkovou silnici 7. Po spolkové silnici B7 je autem 25 minut z Eisenbergu, přes hrnčířské městečko Bürgel, vzdáleno známé, třetí největší město Durynska, Zeiß a univerzitní město Jena.

V druhém směru spojuje B7 Eisenberg, v téměř stejné vzdálenosti, s druhým největším městem Gerou. Durynské město klasiků Weimar leží vzdáleno 45 kilometrů a zemské hlavní město Erfurt 65 kilometrů.

Město Eisenberg založilo roku 20.06.1993 partnerství s městem Soissons ve Francii, toto partnerství navazuje na kontakty z roku 1966. Přátelské vztahy pěstujeme s městy Eisenberg/ Pfalz, Menden/Sauerland a Stadthagen u Hanovru.Vrcholem kulturního života města je Slavnost jara- v měsíci květnu, každoroční koncerty v zámeckém kostele - od měsíce dubna do listopadu a od roku 1992 se koná začátkem října Slavnost zámeckého kostela. Jako tradice lidových zvyků se pěstuje každým rokem o Svatodušních svátcích plavení v Friedrichstanneck.

Eisenberg je od roku 1952 okresním městem. Zámek Christiansburg byl už v DDR sídlem Rady okresu Eisenberg a od roku 1990 sídlem Zemského úřadu okresu Eisenberg. Při vytváření kraje Saale-Holzland se Eisenberg roku 1994 prosadil jako okresní město a sídlo Okresní správy.

Zámek děkuje za svou výstavbu s hezky založený komplexem zámeckých budov a svou zámeckou barokní zahradu vzniku vévodství Sachsen-Eisenberg a jeho jedinému vladaři vévodovi Christianovi (1653 – 1707). Dědictví vévody Ernsta des Frommen von Sachsen- Gotha-Altenburg bylo 1680 rozděleno jeho sedmi synům. Jeho pátý syn Christian založil jako vedlejší linii vévodství Eisenberg. Mělo trvání od roku 1680 do roku 1707. I když se toto období může zdát krátké, působí tyto stavební a kulturní památky až do přítomnosti. Eisenberg vlastní z této epochy ze stavebně historického hlediska jedinečný v celku dochovaný a ve stavební substanci téměř nezměněný Durynský zámek. V roce 1991/92 byl od základu zrestaurován. 1994 byl předán „ Keiserssal“ jako slavnostní sál. S tímto, k celku patřícím zámeckým kostelem, vlastní město – kulturně historicky viděno - perlu vrcholného baroka v Durynsku. Je mistrovským dílem a skvostem stavebního umění 17. století a dnes přitahuje návštěvníky z dáli a okolí. Již dříve vznikly pro město významné stavby, jako městský kostel St. Peter (1494), renesanční stavba radnice (1579/93) a správa evangelického církevního úřadu (1599) ve třech patrech ve stylu pozdní renesance a s hezkým rohovým arkýřem .

Kromě správní funkce plní Eisenberg v kraji Saale-Holzland i výraznou hospodářskou funkci. Udělením městského práva, vznikem cechů – v Eisenbergu cech kupců (1274), je nejstarším ve východním Durynsku a pozitivně ovlivněn geografickou polohou začal hospodářský vývoj města.

S polohou na severně-východní pískovcové desce mezi Saale a Weiße Elster, v průměrné výšce 280 nad hladinou moře, si žádala kaolínová naleziště již v devadesátých letech 18. století vynalézavé podnikatele k založení prvních porcelánek. Později následovala výroba ohnivzdorného keramického zboží, známého pod názvem „ Schamotte“. V blízkosti se také nacházejí doly vápencového pískovce, které dodávaly důležité suroviny k vývoji výroby cementu. Také cihly z Eisenbergu byly žádaným produktem, na jejich tradiční výrobu se zde dále navazuje. Jméno města je také spojeno se zpracováním a zušlechťováním dřeva, výrobou hudebních nástrojů, strojírenství a výrobu armatur. Legendární pověsti dosáhla výroba uzenářských specialit a to poté co se roku 1813 (bitva národů u Lipska) car Alexander I. v Eisenbergských kasárnách pochvalně vyslovil o podávaných klobásách. Později se celosvětově obchodovalo s Eisenbergskými uzeninami – obzvláště cervelat – a trvanlivý salám.

Dnes ovlivňují hospodářskou sílu tradiční odvětví a také nově vzniklé průmyslové zóny. Uzenářské výrobky vlastní nadále dobrou pověst a nesou Durynské jakostní označení. Dřevozpracovatelství se prezentuje moderním truhlářstvím, které vyrábí kvalitní systémový nábytek. Výroba hudebních nástrojů, která roku 1823 pomohla Eisenbergu k světové slávě, žije dále a je známa doma i v zahraničí kvalitními produkty ve výrobě klavírů a cembal. Tradice ve výrobě cihel dnes pokračuje před dveřmi Eisenbergu v moderních cihelnách a mlýnicích vápence. Zpracovatelský stavební průmysl dodává drobný štěrk, písek, hotový beton, malty a také atraktivní betonové dlažby pro stavbu silnic, cest a tvorbu krajiny.V Eisenbergu se také vyrábí moderní syntetické produkty pro sanitární oblast a také vysoce kvalitní armatury.

Nově vznikla celá řada poskytovatelů služeb v automobilovém, propagačním a vzdělávacím odvětví. Moderní provozy vyrábí plastová okna a dveře, syntetická dutá tělesa a výrobky z hliníkového tlakového lití. Výhodná dopravní poloha Eisenbergu z velké části přispěla k etablování vysoce moderních a inovativních výrobních oblastí, jako výroba optických krystalů nebo opracování pomocí laserové techniky.

Od roku 1990 se postupně rozvíjely nové průmyslové plochy. K tomu patří průmyslová zóna „ Nord“ a bezprostředně u napojení na dálnici ležící průmyslová zóna „In der Wiesen“. Moderní Eisenberg se také pyšní ortopedickou klinikou s vybudovanou nemocnicí„Waldkrankenhaus“, založenou v roce 1943 Dr. Rudolfem Elle na místě lazaretu. Elle, který původně v Eisenbergu ošetřoval oběti války, vyvinul pro pacienty s pomocí ortopeda Otty Bocka nové protézy kolenního kloubu a kyčle. Dnes je ve výstavbě moderní budova s osmi operačními sály, ambulancí první pomoci a mnohostranně využitelnými pracovními a výzkumnými prostory. Nemocnice Rudolf-Elle je okresní nemocnice pro interní lékařství a chirurgii a také sídlo katedry ortopedie universitní kliniky Friedrich-Schiller-Universität Jena.

Literární památník vytvořila tomuto ortopedickému centru známá spisovatelka Inge von Wagenheim (1912-1993), která se zde 1983 nechala operovat. Knihou vydanou roku 1985 „Station 5. Romanze einer Genesung“ . Město Eisenberg nabízí obyvatelům a hostům širokou škálu zařízení pro volný čas a sport, za zmínku stojí velkoryse řešené koupaliště s 50 metrů dlouhým bazénem, krytá plovárna, centrum sportu „Schortental“ s fotbalovým hřištěm, tenisová hřiště, střelnice místního střeleckého svazu a několik tělocvičen. Celostátní význam má pro město a okolí romantické údolí „Eisenberger Mühltal“, jeho původní mlýny se dnes užívají jako pensiony, restaurace a ubytovny pro mládež.

Mohrenbrunnen	Stadtmuseum	Rathaus	Schlossgarten

První průkazná zmínka k tomuto místu se datuje k 18. únoru 1190 a nese jméno„Isinberc“. Tenkrát patřila tato osada k území markrabství Míšen „Meißen“. Jako přední stráž proti Slovanům nechal Otto der Reiche postavit hrad. Tato stavba byla výchozím bodem pro pozdější zámecký soubor budov, okolo kterého se později vytvořilo tak zvané nové město. Obezděná stará část města stála prý již v roce 1171. Odvození názvu města je dodnes sporné. Není jasné zda u zrodu názvu stálo slovo Eisen - železo, dobývání rudy, hora s obsahem železa, železná tvrdost - nedobytný hrad, nebo jeden ze zakladatelů hradu „Iso“. Znalci odvozují, jako u sousedního slovanského sídla Rauda (1219/1324 Ruda), název od těžení bahenní železné rudy.
Jisté je, že majetkové poměry se často dědictvím, sňatky a válečnými zápletkami měnily. Majiteli města byli markrabě z Míšeně (Meißen), kurfiřtové ze Sazka (Sachsen-Wettiner) a vládci různých linií a různých vévodství. Naposledy patřilo město k západnímu kraji vévodství Sachsen – Altenburg (1826-1918), později k durynskému okresu Roda a od roku1952 je Eisenberg okresním městem. Stejně pohnutě probíhaly i dlouhé dějiny města. Eisenberg byl sídlem kláštera cisterciaků, který byl roku 1219 Ditrichem den Bedrängten přeložen ze Zwickau do Eisenbergu. Jako duchovní a duševní centrum zářil až do Apoldy, Zwickau a do okolních měst a byl zároveň záštitou vzdělání.

Školní vzdělání bylo po zrušení kláštera 1524 úlohou městské latinské školy, která sídlila v roce 1564 v jedné z budov na náměstí. Roku 1530 poskytlo město přístřeší reformátorovi Martinovi Luterovi a jeho příteli Philippovi Melanchthonovi na cestě k Říšskému sněmu do Augsburgu, která pro něj skončila v Coburgu. 1537 se ještě jednou na cestě zastavil v Eisenbergu. Nadšeným příznivcům mohl Luther důvěřovat, manželka kurfiřtova zámečníka, Ursula Weida, měla vyhotovit pro tohoto reformátora leták. A Philipp Melanchthon korespondoval s radou města.

Vévoda Christian dal 1687/88 podmět k založení lycea v Eisenbergu, položil tím základní kámen pro pozdější gymnázium, které se rozvinulo k uznávanému místu vzdělání. Mnoho obyvatel Eisenbergu zde získalo základy pro pozdější vědecké výkony.

Mezi velikány, kteří spatřili světlo světa v Eisenbergu, patřil mezi jinými nejslavnější německý právní vědec 18.století, Johan Gottlieb Heineccius ( 1681-1741) a jeho bratr Johan Michael, zakladatel vědecké pečetní nauky. Také Karl Christian Friedrich Krause (1781- 1832) je zde narozen. Krause je významným filozofem německého idealismu. Doma upadl téměř v zapomnění, ve Španělsku a Latinské Americe dosáhly jeho myšlenky velkého uznání. Také náboženský kritik a filozof Bruno Bauer (1809-1882) je v Eisenbergu narozen.

Tento Hegelův žák a přítel Marxe pracoval na Arnoldem Rugem vydanými „ Hallischen Jahrbüchern für deutsche Wissenschaft und Kunst“.

Zvláštní význam má bez pochyby pro Eisenberg Carl Spahn (1803-1865). To on by mohl s jistotou zpívat píseň o svém rodišti. Jako nadšený přívrženec, činný příznivec a básník revoluce roku 1848 se zúčastnil bojů o bádskou pevnost Rastatt. Ve vlasti hledaný zatykačem, se ve švýcarském exilu seznámil s výrobou pouzder. Poté co mu byl umožněn návrat do vlasti, pod podmínkou zákazu politické činnosti, založil 1853 domácí výrobu pouzder. Tato se brzy vyvinula k důležitému hospodářskému odvětví v Eisenbergu. Okolo roku 1900 bylo v osmi těchto fabrikách zaměstnáno okolo 250 pracovníků. Tohoto demokrata, básníka a podnikatele připomíná pamětní deska naproti správě evangelického církevního úřadu, v místě jeho bývalého bydliště. V roce 1822 se narodil v Eisenbergu jeden z nejslavnějších orientalistů Reinhold Rost. Navštěvoval lyceum v Eisenbergu, později gymnázium v Altenburgu a studoval v Jeně. V Anglii byl v čele nejdůležitější orientalistické knihovny světa. Tento, několika čestnými doktorskými tituly vyznamenaný jazykový genius, platil za svého života za nejlepšího znalce indických jazyků. Reinhold Rost, který zůstal celý život věrný vlasti, zemřel 1896 v Londýně. Také slavný mědirytec 19. století Eduard Büchel se narodil v Eisenbergu. Vyučil se v dílně svého otce, výrobce bronzového a stříbrného zboží, pracoval jako cizelér a působil od roku 1851 v Drážďanech. Büchel byl jmenován čestným členem a profesorem Drážďanské Akademie. Roku 1903 zemřel v místě svého dlouholetého působení. Rovněž viděli a slyšeli obyvatelé Eisenbergu začátkem 20. století důležité politické osobnosti. 1904 zde přednášel August Bebel a 1908 Rosa-Luxemberg. Roku 1926 po ní byly pojmenovány dvě ulice.

Tiergarten	Tiergarten	Mühltal	Freibad

Znak zobrazuje zlaté hradby města na modrém poli s prostřední věží ozdobenou cimbuřím, dvě červeně zastřešené postraní věže a uzavřenou vstupní budovu.

Podobné zobrazení s třemi věžemi zdobilo pečeť města už z roku 1274. Pečeť byla označena slovy „Sigellum Burgensium ni Eisenberc“.

Městský znak a pečeť poukazují na původní opevnění a udatnost města. Od poloviny 16. století má Eisenberg v horním znaku hlavu mouřenína. Mouřenín je také přibližně od této doby zakotven ve znacích měst Bad Sulza, Coburg a Zwickau. Zobrazení se opírá o svatého Mauritiuse. Mauritius, odvozený od Maurus, Maure- Mohr, německy Moritz. Historická osobnost Mauritius byl vůdcem thébských legií, elitní skupiny Římské říše, která se jednotně obrátila ke křesťanství a odepřela uctívat římské bohy. Tato legie utrpěla okolo roku 300 u Agaunum (dnešní Saint Maurice, ve švýcarském Kanton Wallis) porážku. Brzy nato byl Mauritius uctíván jako svatý. Jeho pozůstatky byly jako relikvie převezeny do chrámu St. Mauritius a St. Katharina v Magdeburgu.. V období Ottonů a Stauferů se stal Mauritius ochranným patronem. Na jeho poctu vznikaly kostely (Bad Sulza, Zwickau) a kláštery (Magdeburg). Šlechtické rody, biskupství a města ho zobrazovaly na znacích jako “černého“ rytíře. Uctíván byl jako ochranný patron vojáků a některých řemesel - barvířů, soukeníků, sklářů a kovářů. Také na mincích v Eisenbergu byl zvěčněn. Jako nejznámější symbol města zdobí mouřenín pramen na zadním náměstí. Roku 1727 ho vytvořil sochař Schllenberg z pískovcového bloku. 1780 byla postava barevně ozdobena malířem Schildbachem. Mouřenín vstoupil i do regionálních pověstí.

www.stadt-eisenberg.de